07.10.2013
Petr Tichý: Baladická chvíle
41/2013
Čeho se dotknu, couvá,
Na co se dívám, není.
Bořím se v modrý prach,
propadám
v baladu bez kuropění.
Vyhaslý měsíc se plouží
prázdnými nitry zvonů.
Bělím voláním slov
v bezlistou tesknost
opuštěných lomů.
Vidíš snad v tmě růži?
Krvácí přes oči, pláče.
Voláním vyplakaná slova
škrtí k bezvědomí
hrdlo spáče.
Prázdno je, prázdno. Prázdno.
Nemám už ruce, tělo.
Střásám se ze země,
smývám se z vody,
noc hrůz,
jíž se do rána
pro smrt neprobdělo.
(Zapsáno do větru, 1938)
